Natálie Kubů

proč nemít svůj web a něco psát!

krabičky, krabičky, krabičky

Mám velký pokoj a v něm taky velký stůl se spoustou šuplíků. Některé z nich mají funkci určenou, a jsou tak šuplíky specializovanými. Jedná se třeba o šuplík drogerijní, kde jsou uložené odlakovače na nehty, soli do koupele, manikúrka, krémy apod. Potom je tu DIY šuplík, kde se nachází nůžky, pastelky nebo ozdobné pásky. A snad nemusím zmiňovat tajný šuplík, kde se schovávají papíry popsané texty jako je tento. Opozicí specializovaným šuplíkům se stávají šuplíky neuspořádané. Jsou sice nenápadně vmíseny mezi ty uspořádané, ale značně se od sebe liší. Jejich obsah je vysloveně nespecifický a tvoří jej zmeť náhodných předmětů. Pod tím si lze představit např. nabíječku na kabel vpletený do kytice bílých umělých růží. Ovšem velkou část prostoru tvoří krabičky nejrůznějších tvarů, nejčastěji jsou to krabice od bonboniér. Pár z nich je naplněno pohlednicemi, stužkami a dopisy od mých blízkých, ale zbytek krabiček je prázdný. Při úklidu pokoje se mi přesně taková krabička připletla pod ruku a já už automaticky otevírám šuplík, abych ji zachránila. Jenže všechny šuplíky jsou díky nasbíraným prázdným krabičkám zaplněné a já ji nemám kam dát. Začínám si všímat, kolik jich tam je. Raději jsem to nepočítala, ale bylo to dost na to, abych usoudila, že další už rozhodně mít využití nebude. Dochází mi, jakou naivitou se opájím, když pokaždé věřím, že jsem zachráncem odpadků a vymyslím pro ně využití. Mám sice smýšlení ochránce přírody a troufám si říct, že využívat znovu „odpadky“ se mi občas daří, ale tolik kreativity, abych využila tolik krabiček prostě nemám! Je mi to líto, takže nalezenou krabici odnáším ke kamnům na podpal, což mi přijde lepší než ji vyhodit. Trošku zesmutním, protože krabice je prostě geniální formát materiálu, ale pak si vzpomenu na ty všechny, co na mě (věrně) čekají v šuplících. Přemýšlím o nich a věřím, že jestliže ode mě dostane dárek ukrytý v krabičce, tak byť je za tím naivita, sentimentalita a hloupost, je za tím také příběh, dobrá vůle a hlavně láska ke krabičkám!červenec 2026

samota, avšak poeticky!

Tolik možností
Kdo to zná?
Jenom já?
Jeden, dva, tři nebo víc
Nevím, co chci, třeba nicSamota mě volá zpět
Mysl už nechce trpětRozhodnout se neumím
Všechny šance promarním
Jenom já?
Kdo to zná?Samota mě volá zpět
Ten scénář znám nazpaměť2026

vaření je na obtíž

Kdo by to byl řekl, že vaření může člověku opravdu a skutečně otravovat život! Ve všech kuchařkách, které mi prošly rukama vidím vždy jen usměvavé a spokojené maminky, které s láskou připravují např. konfitované kachní stehno s karlovarskými knedlíky a dušeným zelím pro celou svou rodinu, ve které se po splnění všech bodů receptu nenajde jediný nespokojený žaludek. Přičemž zvídavé nosánky sousedů zavedou své nositele přímo k místu činu, kde si vyprosí recept na tento pokrm z ráje. A když to není šťastná matka se šťastnými sousedy a celou vesnicí (Kuchařka “naší” vesnice - to je teprve úlovek!), je to nějaký kluk v akci neboli masterchef neboli “poradím si se vším”. Jenomže mně vaření vůbec romantické nepřipadá! Co je romantického na tom, že člověk jen vykonává svou základní potřebu? Je pravda, že příprava jídla je z této potřeby rozhodně asi tou nejromantičtější částí:D, ale pořád ne dost na to, aby mě bavilo sledovat pořady/soutěže zabývající se jen přípravou a konzumací jídla. Nebudu si už zoufat, proč to Bůh takhle zařídil, každopádně vaření a nakupování (nejen potravin) ze srdce nesnáším. Zabírá to prostě až moc času. Nebaví mě stále myslet na to, kdy, co kde musím koupit. A to vezměme v potaz, že jsem student a součástí těchto logistických úvah je i to, kde, co kdy koupím levněji a nejvýhodněji. Nebaví mě z povinnosti při každé výpravě z bytu dělat zastávky ve večerce, supermarketu nebo bistru, abych si koupila nějakou dobrotu, protože kdybych to jednoduše neudělala, moje tělo by ten den už taky nic neudělalo. Ne že bych snad měla přebytek kroků za den:), ale bohužel má hlava toto vnímá jako omezení namísto toho, aby při navštívení večerky v jedenáct v noci nabyla pocitu svobody. Mnohem horší je ale věčné řešení hlavního jídla dne, které musí dodat tělu dostatek energie. Je to logisticky a časově nejnáročnější, a jelikož má člověk spoustu zájmů a taky nápadů, jak naplnit svůj život, přijde mi to opravdu jako otravná činnost navíc. Tímto neodsuzuji žádné kuchaře, prosím vařte pro nás dál! Mám na mysli denní vařeníčko doma. Proč má člověk tu strašnou vlastnost, že se všeho “přejí”? To to pak se sebou máme holt těžký, když po týdnu jsme svým výmyslem znechuceni a toužíme výmýšlet zase nové kombinace a recepty. Zkrátka a dobře jídlo často spíš obtěžkává životy, než aby přinášelo slast. Tolik lidí má tolik alergií, intolerancí, trávících potíží a chorob. Přesto je však krásný a lidský mít jídlo rád a umět si romantizovat čas v kuchyni. A kdo bydlí nebo se o sebe stará sám, mě snad aspoň trošku chápe!26. 10. 2026

posedlost podzimem

Netajím se tím, že mám slabost pro podzim. Už jako malá jsem se tím vyloženě pyšnila. Nic mě nepřesvědčí o tom, že by kterékoli jiné období bylo oslnivější. Připouštím často používaný argument, že s podzimem přichází také melancholie a deprese, to tak skutečně být může, ale nemyslím, že by to bylo pravidlem. Je pravda, že značné snížení teplot může člověku způsobit nachlazení, stesk anebo nechtěnou nostalgii, avšak pro mě to bylo vždycky spíše příjemné osvěžení po, v dnešní době nesnesitelných, letních vedrech. Neumím si představit život bez podzimu:). Proč lidi nemají rádi podzim a vše, co k němu patří? Kdyby po létě ihned následovala zima, to by byl takový šok, který by se nezamlouval nikomu. Podzim je ideálním mezidobím (je mi líto, že Tě tak musím nazvat podzime, pro mě jsi tím hlavním obdobím:*, ale je to tak, jsi přechodem, tím nejkrásnějším!) mezi těmito dvěma extrémy a jen se nám snaží pomoct tyto výkyvy přežít. Pokud jste hateři podzimu, zrušili byste zimu a měli jen léto? Léto je taky fajn, ale mě stejně nejvíc baví, když se můžu každý rok těšit na to, až bude krajina vypadat nejunikátněji z celého roku a překvapí nás všemi svými barvami na listech stromů. Je nádherné pozorovat, jak se zelená mění v červenou, a jak žluté listí javorů padá na silnici jako nějaké hvězdy. Vyniká to hlavně, když svítí sluníčko a je tzv. “warm autumn”, ale i s deštěm to má své krásy. Mýtus o špatném počasí, které je špatné tehdy, když je déšť, je skutečně mýtem, byť nám déšť kazí plány. Navíc, kdyby tolik nepršelo, asi by nebylo tolik jablek, a taková představa se mi ani trochu nelíbí. Zralá jablka z vlastní zahrady jsou velkým bohatstvím pro obyčejného člověka. Nejenže jsou něžně červená a při pravidelné konzumaci drží doktory v dostatečné vzdálenosti od Vašeho domu, ale hlavně se dají připravit na všemožné způsoby: to máte štrúdl, kompot, jablka v županu, applepie, applecrumblepie, pečená jablka, křížaly, buchty, bábovky, muffiny, mošt, smoothie, .. Snad skoro to samé platí pro hrušky.. A vůbec! Podzim je plný plodů a k tomu sem taky patří všechny pumpkinspicelattéčka, polévky (aka dýňové krémy), hrstka významných českých státních svátků, ježečci, skořicoví šneci, The Smiths, nošení kabátů ve stylu Bob Dylan a čajíkovaní všech usušených bylinek v létě natrhaných. V těchto věcech spojených s podzimem skutečně nacházím krásu a taky hřejivost. Mám ráda nosit barevné šály a sbírat kaštany. Podzim je pro mě časem, kdy dokážu být klidným trpělivým voyeurem a to mě šíleně těší:D.28. 10. 2026

Houba

Tak šla Věra ke Karlovi domůŠli tam společně šetřit voduKarlův dům je izolovaný houbouTa houba je Karlovi největší chloubouŠetřili a šetřili a předzvěst mrdu větřili